close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Šmajda v porodnici 2. díl

17. listopadu 2010 v 11:13 | startlis |  fan fiktion s Mirem
...že existuje dotyčný Miro Šmajda. Jezdila jsem po jeho koncertech, ale jednou se stalo, že jsem někoho v obchodnim centru na dívčích záchodech
našla. Jenže to nebyla ani holka,slečna nebo dáma. Byl to Miro. Držel v ruce fén, lak na vlasy a všude stály různé přípravky. "Ahoj,ach prepač ihned idem preč" "ahoj, ne v pohodě si to dodělej a proč nejsi na pánských jestli se můžu zeptat?" "Niemaj tam zrkadlo" zasměje se. "Aha" řeknu s úsměvem. Stojim tam jak socha a Miro nepříjemné ticho prolomí. "ako sa inako voláš?" "Kačka" "veľa pekne jmeno, já som Miro, ale to asi vieš" "jojo" "vieš že jsi prvá fanušička ktorá ze mňa nešálí?" "fakt?Mě to přijde normální, jsi normální, fajnovej kluk" "já viem, ale fanušičky to takto neberou. Někedy bych som nějaku rád pohovoril, ale neide to jelikož ze mňa šálí" "bohužel to tak mají ti slavní, ale ty se nediv se svojí krásou" usměju se. "Jasný" řekne vysmátě.. "Možem ťa někam pozvať?" "jojo, s tebou kamkoliv" "a máš teraz čas?" "já kdykoliv" řeknu s úsměvem. "A dáš prednosť nejake rastauracii lebo procházke v parku?" "jestli nevadí, tak radši ty procházce" "nevaďa, som radši, tak iděm?" jen kývnu a jdu. Je to strašně milej a pěknej kluk. Nemůžu uvěřit tomu, že zrovna já jdu s Mirem na procházku. "Povez ma něčo o seba. Kolko ti vobec je?" "18". To už sedíme na lavičce. "A ako si prožila dosavadní život?Estli ma to nechceš povedať nenutim ťa"ne, vpoho. Když mi bylo 11 let, oba rodiče mi zemřeli a já byla umístěna do děckého domova. V 18 jsem se přestěhovala do domu, který jsem zdědila po rodičích. Teď bydlím sama a jsem šťastná i když mi něco chybí" "ah tak. A som rád, že jsi konečne šťastná a čo ti chýbá?" "láska" "brzo nebude" řekne a políbí mě. Bylo vidět, že váhá jestli si to nechám líbit, ale naštěstí to udělal. "To doufám" řeknu a polibek mu opětuju. "Nechceš dnes přespat u mě? Bydlim kousek odtut" "Jasné, veľa rád". S Mirem jsem šla ke mně. Bydlela jsem vážně kousíček takže jsme za chvilku byli u mě. Otevřela jsem dveře a šli jsme. Nechala jsem Mira projít celým bytem. Zatáhla jsem ho do postele. Vůbec nevím co to do mě vjelo, ale nemohla jsem si pomoct. A co se nestalo! Miro se nebránil. Líbali jsme se, bylo to krásný. Svlíkl mi tričko, sice s troškou obav, ale nakonec to udělal. Najendnou jsme oba jen tak leželi a byli oba nazí. Miro se na mě tázavým pohledem podíval a já jen kývla. Pomalu do mě vniknul, byl tak něžný. Ráno mě čekala teplá snídaně. Vůbec jsem nevěděla kde to vzal, jelikož doma jsem neměla nic nakoupené.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se ti moje povídky?

ANO
NE

Komentáře

1 romancice33 romancice33 | E-mail | Web | 17. listopadu 2010 v 14:50 | Reagovat

Nááááááááááádheráááá !!! Honem pokrajdooo !!! :))))))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
děkujuu