close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Šmajda v porodnici 4. díl

20. listopadu 2010 v 14:41 | startlis |  fan fiktion s Mirem
Není možný, aby se to stalo. Kéž by to v tu dobu byl jen zlej sen, to jediný jsem si přála, ale bohužel to tak nebylo, byla to skutečnost. Co si teď počnu? Mira jsem miovala a takovej andílek se nezaslouží zemřít. "že život ničme fér tak to teraz už viem" slova jednoho zpěváka mi zní v hlavě.Ty největší svině se mají nejlíp a ti dobří trpí. Život není fér a já to znám z vlastní zkušenosti.Za chvilku přijeli novináři.Měli ejdnu otázku za druhou. Už sjem to nevydžela "jděte do prdele! Tady umře skvělej člověk a vy se zajímáte jen o článek do novin!!Ihned odtud zmizte!!" řeknu a novináři se začnou pomalu klidnit. Za chvilku přijela Mirova kapela. I když se zdá, že jsou to tvrďásy srdce mají křehký. Začali jim tést slzy. "Ahojky, ty jsi Kačenka?" zeptá se mě jeden černovlasej. Jen kývnu, ani mluvit neštěstím nemůžu. "já som Roman, nestrachuj sa všetko bude lapšie" řekne a obejme mě. Jsem v jeho náruči a nebráním se. "Musíme síť, ideš s námi" řekne Romi. "Ne, chci zůstat tu s Mirem" vykřiknu a lehnu k Mirovi. "To nemožeš, musíme isŤ. Zvedne mě ze země a jdem. Je vážně boletivý vidět nevinného kluka jak bezmocně leží na zemi.Měl rád svlj život, žil jak chtěl a teď je po něm. S Romanem jsem nastoupila do auta a Roman ještě zavolal pohřebovou službu. Najednou jsem ležela v posteli ani nevím jak a usnula jsem. Když jsem se ráno probudila, doufal jsem, že to byl zlý sen, doslova noční můra. Najednou vidím přicházet Romino. "Řekni že to byla jen noční můra.Řekni, že Miro žije… prosim" řeknu i když vím,že toto už nikdy neuslyším. "Rád bych ti to povedal a tiž by som chcel, aby žil, bol to skvely chalan, ale naozaj to je bohužel skutečnosť". Jen se rozbrečím a lehnu do postele. Romansi ke mně sedne, posadí mě a obejme. Dá mi lehkou pusu se slovy "všetko bude lapšie, společně to zvládnem ". "Bude Romi, ale bolest je velká a ztráta ještě větší" "verim" dodá. "Zajtra má Miro pohreb, důfám, že prideš" "jasný, dneska přespim někde v hotelu a zítra přijdu" "čo to povedáš? Budeš spát u mňa. Nenechám ťa takto samotnu" "děkuju" "niemáš zač, to
je samozrejmost" "ne pro všechny" "něčo ma napadlo.Zaspievaj ma niečo" "proč? Já zpívám příšerně" "neboj" jen kývnu a začnu zpívat. "Keď na zem spadne rám a obraz nieje tam, kdě býval. Keď sviečka zhasíná já len vzduch objímám"dozpívám a se slzy lehnu na postel. "Zaspievaj něčo, čo nieje od Mirka" kývnu a začnu "v útrobách zhasnutých lámp smutná duša bdie, slané slzy, máčaju tvar celu noc aj deň" se slzami končím....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se ti moje povídky?

ANO
NE

Komentáře

1 Gabi Gabi | 22. listopadu 2010 v 8:25 | Reagovat

On umřel? :-D
néééé máš dobrou fantazii :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
děkujuu